Náhrdelník vlčího kapitána
Suri se narodila ve velmi chudé rodině a jelikož byla nechtěné dítě, rodiče se o ni nestarali. Když se naskytla vhodná příležitost, mladou holčičku ponechali na ulici. Tehdy jí byli teprve dva roky a byl zázrak, že přežila. Ujal se jí italský turista a odvedl si ji do své rodné země. Tam ji vychoval jako svou vlastní dceru. Jak tak léta ubíhali, ze Suriel vyrostla mladá a pěkná slečna. Pak ale přišel zvrat a její otec začal pít. Tak moc až z toho téměř zešílel …
Suri věděla o svém bídném životě vše. Její pěstounský táta ji občas bil a od jejích třinácti let ji bil téměř každým dnem. Nebylo tedy divu, že při první příležitosti utekla z domova. Patnáctiletá dívka utekla k plážím za svobodou. A tam poprvé uviděla Loď … K večeru se procházela po pláži a pozorovala mizející slunce. Toho dne se stmívalo dřív a nikdo nevěděl proč. Jediná ona to později zjistila. Slunce už svítilo jen velmi slabě a začala se ozývat tichá, pomalá hudba. Byla krásná, ale i děsivá zároveň. Slyšela ji pouze Suriel a vůbec netušila, odkud přichází. Za chvíli to však drastickým způsobem zjistila. Jakmile slunce úplně zapadlo, rozlila se všude mlha: jak na pevnině, tak i nad mořskou hladinou. Suri stále poslouchala omamující hudbu a začala mít strach. Melodie se pomalu blížila ke břehu … Najednou se z mlhy vynořila Loď. Pirátská loď… duchů. Suriel si začala prohlížet posádku. Když ji rozeznala, lekla se a právem. Na lodi pobíhali vlci. Už z pohledu na ně však každý zjistil, že jsou mrtví… Na místech měli shnilou zelenavou kůži, chyběla jim srst, i maso bylo zelené. Krásné oči jak je známe z filmů? Kdepak. Oči měli podlité krví a popraskané žilky v očích. Stáhlé zorničky a barva očí byla oranžová, někdy i sytě rudá a občas smíchaná. Nebezpečný vzhled ještě podtrhovali ostré špičáky a nabroušené drápy. Jen kapitán lodi byl člověk. Byl to mladý muž s kaštanově hnědýma očima a vysokou, svalnatou postavou. Pohlédl na Suri a ona pohlédla na něj. Jejich oči se setkaly a modrooké Suriel se podlomila kolena. Koukala na něho, při melodii Tajemné hudby, která ještě více podtrhovala strašidelný vzhled… Suriel se začínala bát. Oči Vlčího kapitána měly tak chladný pohled … mrtvé oči ducha. Odtrhla pohled a rozeběhla se k domovu. Jenže kapitán zavelel svojí posádce, která začala děsivě výt do noci, což přinutilo Suri aby se otočila. Jeden vlk přestal vít a skočil do moře. Poté ho následovali i jeho druzi. Veškerá posádka byla v moři a plavali směrem k Suriel. Té zdřevěněli nohy a jen strnule zírala na vlčí pohromu blížící se rychle ke břehu. Kapitán se chraplavě zasmál a vytáhl z brašny ležící vedle něj podivnou malou věc. Opatrně ji držel, jakoby to byla ta nejvzácnější věc na celém světě. Vlci už byli u Suri a začaly ji kousat. I když křičela bolestí nepovolovali skus a držely ji pevně. Kdykoliv se pohnula, zaryli zuby hlouběji do masa. Tímto ji přinutili se jim podvolit. Odvedli ji k moři a poklekli před kapitánem stojícím na lodi. Ne, nepoklekli před kapitánem ale před tou věcí co držel v rukou. Žhnula temně rudou září a vydávala tu omamnou hudbu. Kapitán si něco zamumlal pro sebe a dívka se ocitla na lodi. Jen ona … Vlci skočili do vody a opět plavali směrem k lodi. Zbytek posádky, který na lodi zůstával celou dobu obklíčil Suriel. Vlci vrčeli, vyli a kroužili kolem ní. Kapitán k ní přistoupil blíž a na krk jí pověsil řetízek. V tu chvíli začal Suri řetízek nesnesitelně pálit a cítila, že ji každou chvíli udusí. Ztěžka dýchala a z posledních sil vykřikla o pomoc. Vlčí kapitán se opět chraptivě zasmál…
Suriel se probudila na pláži. Ztěžka dýchala, byla celá zpocená. Nic nechápala, a když se rozhlédla kolem, nikde ani stopa po záhadné Vlčí Lodi. Uklidnila se, že to byl jen sen. Pro jistotu si ještě sáhla na krk. Strnula hrůzou když zjistila že na něm má náhrdelník Vlčího kapitána…